3 důvody, proč jsou skutečnými hrdiny Simpsonových jejich animátoři

Když se řekne Simpsonovi, většina lidí si vybaví adoraci Homera Simpsona, popřípadě zbylých členů jeho rodinky. Někdo naopak zaplane nadšením vůči postavám vedlejším. Pak jsou tu tací, kteří si dokonce pamatují i jméno tvůrce Matta Groeninga, popřípadě jeho kolegů mezi scenáristy a producenty. Právě Groening je nejčastějším jménem, které se v souvislosti s autorstvím Simpsonů zmiňuje. Co kdybychom vám ale řekli, že těmi skutečnými geroji, kterým bychom za Simpsonovy měli děkovat, jsou obyčejní animátoři? Přinášíme tři argumenty, proč si nejhlasitější potlesk fanoušků zaslouží právě oni.

1) I v éře počítačů stojí vše na lidech

Tématem lopotění animátorů se zaobíral server Cracked, který vyzpovídal čtveřici z nich – Lucase Graye, kreslíře Simpsonů, a několik jeho kolegů z jiných animáků. Asi nepřekvapí, že byla společným jmenovatelem jejich trampot absurdní náročnost tvorby animovaného filmu nebo seriálu. I pro diváky v digitální éře ale může být překvapivé, nakolik jsou animáky stále závislé na lidské práci.

Inherentní styl klasických animáků totiž znamená, že pro počítače nezbývá příliš místa. Snad krom pomoci při tvorbě pozadí jsou jednotlivé animace postav obvykle natolik specifické a natolik lpí na určitém stylu, že by se při počítačové animaci vytratil duch seriálu nebo by došlo na pokles kvality. Většina dílu se například obvykle točí kolem postav, jejichž kreslení je nejnáročnější. Scény přitom obvykle nelze dost dobře recyklovat. Gray, který krom Simpsonů pracoval i na Griffinových, například řekl, že studio nemělo ani znovupoužitelný mustr pro scény, kdy Simpsonovi jedou autem – vždy se totiž dané momentky příliš lišily, takže bylo nutné je nakreslit znovu.

Není proto divu, že navzdory vzhledu nikoliv nepodobnému dětským malůvkám jsou animované seriály velmi drahé – jediný díl Simpsonů stojí kolem dvou milionů dolarů, díl průměrného amerického animáku pak kolem půl milionu. To je mimochodem více, než na kolik vyšla průměrná epizoda dvakrát tak delšího dílu Hvězdné brány (natáčeného v Kanadě).

2) Práce stojí a padá na absurdních detailech

Sáhodlouhý proces tvorby nestojí jenom na nekonečném animování pohybu postav a akurátním, mnohdy několikrát kresleném rozanimování scén. Také animátoři totiž prý mají řadu specifických specializací – od grafiků specializujících se na pozadí, přes ty zaměřené na postavy, až po specialisty na předměty. Gray například začínal právě jako editor pozadí, což v praxi znamenalo, že upravoval již hotové scény tak, aby Homer ve vztahu k okolí nevypadal jako, inu, jenom namalovaný a vložený obrázek.

Později však Gray přestoupil do oddělení rekvizit – i když to zní v případě animáků neintuitivně, předměty u nich mají ještě složitější pozici než u hraných filmů. Pokaždé, když Homer použije telefon, musí vypadat stejně, a pokaždé ho někdo musí nakreslit podle stejného designu. Když třeba na trh přišly iPhony, muselo studio vytvořit nový design smartphonu čistě pro Simpsonovy, namísto – však víte – prostě použití reálného iPhonu, tak jak by to učinila hraná produkce.

Na vše z toho je třeba dávat pozor, takže krom animátorů samotných na produkci dohlíží i armáda byrokratů. Celá tvorba jediného dílu je noční můrou z hlediska organizace. A pak to celé aplikujte na jednu řadu složenou z desítek epizod...

3) Nakreslit díl trvá rok (a kreslí se za mořem)

V souhrnu to znamená, že tvorba jediné dvacetiminutové epizody i dnes zabere až osm měsíců usilovné práce. Jistě, část z toho zabere několikakolová tvorba zápletky a scénáře, jeho krácení či namlouvání scén, to pravé šílenství ale přichází až v okamžiku následné tvorby scén samotných, totiž animování.

Podle Lucase při ní platí zlaté pravidlo, že nejnáročnější jsou na animaci ty nejběžnější činnosti, například chůze. Pokud je postava ještě vidět od kolen nahoru, není to taková lopota. Jakmile je ale nutno vidět i její nohy, mění se animace v noční můru plnou přesčasů, práce sedm dní v týdnu a dalších radostí. South Park nezvolil své jednoduché postavičky a hopsající animace bezdůvodně.

Nakonec se tak nelze divit tomu, že většina animátorské produkce Simpsonových už od roku 1989, kdy seriál vznikl, probíhá levněji v Jižní Koreji. Na 120 profesionálních kreslířů zde rok co rok produkuje seriál políček po políčku za třetinovou cenu, kolik by kreslení stálo ve Spojených státech. Nejen bez scenáristů a Matta Groeninga, ale především bez jejich neustávající dřiny bychom dnes a denně neměli pravidelný příval zábavy.

Simpsonovi běží na COOLu každý všední den v 18.50 a o víkendech v 18.30. A to rovnou tři díly za sebou!

(lol)