Rozhovor s Brunem Ferrarim: Kobří jed na špičce penisu dělá divy

S Řezníkem chystá film, kde se penis promění v Jona Bon Joviho. Ale ještě předtím natočí další sólovou desku. Zlý chlapec české popkultury Samir Hauser, proslulý zejména jako frontman avantgardní skupiny Vanessa, jenž málem zničil veřejnoprávní televizi, když v jejím přímém přenosu šňupal koukain z Bible, znovu v plné parádě oživil své noblesní alter ego.
Bruno se bude bavit

Vznik nové desky můžete podpořit tady na Startovači. Její příprava byla i ideální příležitostí tohohle bonvivána vyzpovídat.

 

Byl jsi někdy opravdu hluboce zamilován?

Ano, asi 5x v životě hluboce a asi 100x mělce. Pokaždé mě to ale bavilo.

Koncept monogamního celoživotního partnerství s jednou ženou ti přijde jako nesmysl? Vždycky když si představím Bruna Ferrariho, jak narazí na takovej ten klasickej článek z časopisu pro ženy analyzujícím krizi tradiční rodiny a rolí muže a ženy, musím se tý představě uchechtnout …

Celoživotní monogamní partnerství je skvělá věc, ale ještě lepší je celoživotní partnerství se všemi ženami najednou. Dřív jsem si myslel, že mají ženy kolektivní vědomí, takže nevěra ve skutečnosti neexistuje. Věřil jsem, že je to neustále jedna a tatáž bytost a že souložím pořád s jednou bohyní. Možná to ode mě bude znít zvláštně, ale dnes si na ženách vážím hlavně charakteru. Věřím, že spolu nesouloží ani tak těla, jako mozky.

Vyznáváš se nepokrytě k náklonnosti k mladým slečnám. Je to spíš kvůli půvabům mladýho těla, nebo protože s nima můžeš snáz pracovat než třeba se čtyřicítkama, který „ví, co chtějí“ he he.

Uctívám ženy v každé jejich podobě. Vždyť starší žena je jako dobře vyzrálý sýr a ten je společně s kvalitním vínem vynikající pochoutkou. Mladé dívky mám samozřejmě také rád, stejně jako mám rád dozrávající ovoce.

Pocítil si, s ohledem na blížící se padesátku, že s tvým libidem a sex-appealem to jde dolů? Nebojíš se toho momentu?

To jsem nepocítil, již dlouho užívám jako afrodisiakum sušený jed z Kobry královské. Kobří jed, nastrouhaný na špičku penisu dělá divy. Je to specialita z Bornea, kterou pro mě objevil můj kamarád Necrocock.

Byls někdy na Tinderu? Co si o něm myslíš?

Mrknul jsem na to, ale nezajímá mě to. Seznamuju se jinak. Stoupnu si někam na ulici, chvilku se svůdně vrtím jako červ na háčku a většinou nemusím na úlovek dlouho čekat.

Byl bys dobrej táta?

Netuším, ale nechci se nechat omezovat ve své poživačnosti, tak si tu zkušenost rád odpustím.

Nenašel bys právě v děťátku konečně tu jednu věc, která by ti byla „svatá“ a nekéroval bys do ní?

Nechat si zacpat hubu rodičovstvím? Ne, děkuji.

Bruno Ferrari připravuje novou desku
Bruno Ferrari připravuje novou desku
Roman Dietrich

Čile a vydatně zkoumáš možnosti našeho vědomí, ať už skrz světský požitky, psychotropní látky, psychedelický drogy i rituály. Zamýšlel ses nad tím, jak by tvoje psyché fungovala, když bys nic z toho nezažil? Jestli by byla spíš čistá a jasná, nebo naopak jen strašně omezená svou zúženou perspektivou?

Jsem tím, kým jsem měl vždycky být. Každý krok, který udělám, vede k cíli. Drogami si můžeš cestu buď zpříjemnit, nebo znepříjemnit. Záleží na tom, s jakým záměrem je bereš. Jestli bereš ze zoufalství, je to špatně. Jestli z požitkářství, je to oslava cesty.

Nedávno jsem tě slyšel říct, že smyslem života je dostat se dovnitř do sebe. Předpokládám, že ve dvaceti bys odpověděl úplně něco jinýho. Co?

Já mám uvnitř sebe nekonečný prostor, který objevuju čím dál radši. Dřív jsem to nevěděl a myslel jsem, že na mě velké věci čekají někde venku.

Chystáš novou desku. Jak dlouho myslíš, že tenhle dlouhohrající formát – v době YouTube, Spotify, digitálně streamovanejch hitovejch singlů – ještě přežije?

Vydávání desky je rituál, který mě pořád ještě baví. Jestli přežije nebo nepřežije je mi celkem jedno.

Na desce má pracovat i Bohumil Kulínský. Jak spolupráce probíhá? A nechceš si tam rovnou pozvat Kajínka?

Bohumil Kulínský je jeden z našich nejlepších dirigentů, který doplatil na svůj chtíč. To je podle mě velký příběh. Kajínek je propuštěný vrah, a pokud vím, v hudbě se nijak neangažuje.

Proč vybíráš peníze na Startovači? Není s tím strašný sraní, slíbit pak každýmu klíčenku, nebo milou večeři?

Klíčenky nevedu. Nabízím například účast na ceremonii, kam půjdete společně se mnou, večeři podávanou dle libosti buď na mém břiše, nebo na těle nahé dívky, přesnou kopii mého jazyka, kterou lze použít jako masážní přístroj nebo onanizér pro ženy, originální grafiku od malíře Jana Gemrota, která zdobí i obal desky, znesvěcenou vodu atd. Je toho hodně. Peníze vybírám, protože už neexistují žádné labely, které by se na výrobě podílely, a samotnému se mi to platit nechce. Stačí, že jsem si zaplatil producenta. Jsou to peníze, které se mi nikdy nevrátí.

Na jakej slovní obrat na nový desce seš nejvíc hrdej?

Na všechny.  Ale můžu zveřejnit jednu sloku ze skladby „Ve jménu Rona Jeremyho“, která popisuje ranní sledování porna na dojezdu.
Nešpiň si ruce ránem
A nezdrav sousedy
Stejně nás zařadili
Někam do složky
Nešetři s tím
Nešetři ani sebe
Život je jednotvárnej
Jak pohyb předkožky

Před osmi lety si říkal, že Bruno Ferrari je mrtvej a že nevíš, jestli do tý mrtvoly ještě někdy kopneš. V lednu si naopak pohřbíval Vanessu. Je za tím okázalým zabíjením a křísením nějaká osobní potřeba věci jasně ohraničovat/ukončovat a zase rozjíždět?

Možná máš pravdu. U Bruna je to ale hlavně potřeba udělat desku, se kterou budu bezvýhradně spokojený. To se totiž s předchozími alby nestalo ani náhodou. Myslím, že to fanouškům tak trochu dlužím.

Tipneš si, kolik reunite koncertů dáš ještě za svůj život s Vanessou?

Doufám, že žádný. Je to docela vyčerpávající.

Na jakým nejdivnějším místě si někdy slyšel hrát svoji písničku?

Asi v rádiu. Rádia jsou dost divná místa.

Je vůbec nějaký mainstreamový český hudebník, na jehož nový track se těšíš, až si ho pustíš?

Určitě Necrocock nebo Schwarzprior.

Tvůj první celovečerák Prokopat se ven bude režírovat Řezník, jako svůj debut. Jak moc mu do toho budeš kecat?

Řezník ho nebude točit sám, to je vlastně docela čerstvá informace. Kecat do toho budu jen ve chvíli, kdy se to nebude podobat realitě klubové scény 90. let.

Prokopat se ven bude hodně radikální látka o divokým v životě během nespoutaných devadesátek. Řezník byl v tý době ale ještě děcko, nezažil je. Je to v nějakým směru limitující?

Nemyslím, že by ho to nějak limitovalo. Je to velmi talentovaný člověk a má představivost. Navíc má scénář, kterým se bude řídit. Jak už jsem naznačil, pokud to nebude v souladu s realitou, tak zakročím.

Co bude nejšílenější scéna filmu?

To nevím. Každý má hranice šílenství jinde. Mě například baví scéna s penisem, který se jednomu z našich hrdinů promění ve zpěváka z Bon Jovi.

Bruno je požitkář
Bruno je požitkář
Roman Dietrich

V nadsázce si to nazýval Statečným srdcem na perníku. Ví se, kdo bude hrát Williama Wallace a kdo tu sexy princeznu?

Jsou to čtyři povídky a každá má své hrdiny. Princů a princezen je tam několik, ale jedno mají společné - všichni si chtějí užívat život bez ohledu na následky, nikdo z nich si nepřipouští žádné hranice. A ono jim to kupodivu vychází. Až na dealera Hanse, ten dopadne bledě. Ale jeho osud je tak zábavný, že vám ho ani nebude líto.

Skoro v každým svým vstupu do mediálního prostoru provokuješ – hudbou, rozhovorem… Je touhle metodou psanej i ten film, nebo ses víc přizpůsoboval klasický dramaturgii narativního celovečeráku? Nečeká nás jen přehlídka prvoplánový kontroverze? Aneb bude tam doufám to srdíčko, hluboce lidský hodnoty, hořkosladkej humor a hlášky…

Je to povídkový, celovečerní film o mladých lidech z porevoluční Prahy, kteří si užívají nově nabytou svobodu a všechno, co s ní přichází. Je to o mně, o mých kamarádech a o známých pražských postavičkách, které se v té době motaly Prahou. Jestli bude film kontroverzní nevím, jediné co mohu slíbit je, že to nebude zas další „český film“.

Pracuješ v reklamce, v klasický korporaci. Znamená to, že „dostali i tebe“?

Práci v reklamce beru stejně, jako kdybych dělal za komunismu v kotelně a při tom se věnoval vlastní tvorbě. Pro mě se v tomhle ohledu nic nezměnilo. Popravdě, když jsem začal psát texty na novou desku Bruna Ferrariho, říkal jsem si: „Proboha o čem budeš psát? Tady v tom prostředí můžeš napsat tak další desku Vanessy“. To prostředí totiž občas svádí k nenávisti, jestli mi rozumíte. Nakonec jsem se začal dívat kolem sebe (což tam normálně raději nedělám) a napsal pár výborných věcí, jako je třeba „Dívka z korporátu“ nebo „Řitní tanečník“. Podávám svědectví přímo z místa činu.

Kdybys musel strávit víkend na chatě buď s deseti náckama, deseti youtuberama nebo deseti členkama facebookové skupiny Naštvané matky, koho by sis vybral?

Rozhodně ty matky. Jestli jsou naštvané, tím lépe. Mám rád zkušené a vášnivé ženy.

Exotický vzezření a jméno a fakt, že jsi jako dítě vyrůstal v Iráku, vedou k tomu, že navzdory tomu, že seš zjevně ateista, se tě lidi vyptávaj na muslimy. Zatrne v tobě nějak, když slyšíš o dalším teroristickým útoku muslima na Západě?

Samozřejmě že ve mně zatrne a ihned vyhledávám na internetu fotky obětí, jestli mezi nimi nejsou nějaké ženy. Těch je mi líto nejvíc – co my spolu mohli prožít…

Bojíš se ve světle aktuálních událostí, že i u nás bude hůř, xenofobněji, nenávistněji i koneckonců nebezpečněji…

Toho se nebojím. Strach si šetřím na důležitější věci.

Myslíš, že budou někdy křesťani a muslimové fakt v otevřený válce? Ani jedněch není úplně málo. A těch muslimů je trochu víc…

Muslimů je hodně, ale já náboženství nerozumím, nezajímá mě. Mohu mluvit jen o Arabech. Arabové jsou loutky, se kterými někdo manipuluje. Kdybych chtěl manipulovat s nějakou skupinou lidí, také bych si vybral Araby. Jsou ideální. Polovina mé rodiny jsou Arabové, takže vím, o čem mluvím – nekontrolují svoje emoce a snadno se pro všechno nadchnou. Jako já.

Sere tě, že až umřeš, bude nejpozději v perexu tvýho nekrologu napsáno, že zemřel chlápek, co v přímým televizním přenosu šňupal z Bible?

To mi vadit nebude, byla to přece součást mojí show.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama