Rozhovor s tvůrcem Bastardů Tomášem Magnuskem

Filmy Bastardi a Bastardi 2 byly jedněmi z nejsledovanějších filmů, které kdy COOLu za celé čtyři roky běžely. V neděli 31. 3. ve 22.05 pro vás máme už 3. díl tohoto sociálního dramatu. Přečtěte si rozhovor s režisérem Tomášem Magnuskem pořízený speciálně pro náš web.
Tomáš Magnusek před bannerem COOLu

Kdy se zrodila myšlenka natočit film Bastardi?
Původním povoláním jsem učitel, vystudoval jsem speciální pedagogiku a učil jsem na škole, kam pár takových žáků chodilo. Oni to nebyli přímo ti bastardi z filmu, ale zkrátka byli vulgární. A dokonce i na starší lidi. Jejich chování bylo často na hraně. Když jsem pak poprvé slyšel, že žák řekl učitelce: „Poď mi vykouřit!“, tak jsem si říkal, že tohle musím, pane bože, natočit. Tohle chci, aby ostatní lidi viděli!

Jak se na filmech podílíte? Přišel jste s myšlenkou filmy natočit, hrajete v nich…
Jsem takovej brouk Pytlík kolem filmu. Někdy nevím, jestli je to výhoda, mnozí mi to taky mají za zlý. Prvním mým filmovým vstupem bylo, že jsem postavu učitele Majera chtěl hrát, a tak jsem si psal sám pro sebe roli. Dal jsem dohromady scénář a film koprodukoval, aby se na natočení sehnal dostatek financí. Na první dva díly jsme byli ještě dva hlavní produkční a do třetího jsem se už pustil sám. A režíroval.

Jak k tomu došlo, že jste najednou usedl i do režisérského křesla? To vás přestalo bavit poslouchat cizí režijní pokyny?
Měl jsem vždycky při psaní scénáře představu, jak daná scéna má vypadat. A pak vždycky, když jsem napsal scénář a vzal to jiný režisér, tak do toho vdechl svůj život, svoje vidění, trochu odlišné od toho mého. Je to pochopitelně v pořádku, každý film je takové dítě toho daného režiséra. Tak by to mělo být, je to, a bude to, doufám. Já jsem z toho ale sem tam byl zatrpklej. Jako autor jsem některý věci ve filmu nemyslel tak, jak byly natočené. Některé z nich špatně vyzněly, jiné zase vyčetli nám tvůrcům kritici. A proto jsem třetí díl udělal skutečně podle svého, jak jsem ho viděl já. Nikdo mi do toho nemluvil a film jsem natočil i jako režisér. Může to být plus a samozřejmě i minus. Když jsem pak četl kritiky, tak jsem si mohl říct: „Ano, za to už můžu jenom já.“

Masakrózní COOL narozky! Co pro vás máme?

Kde bylo největší úskalí filmu, natáčení?
Největší úskalí například v té premiérové trojce nastalo ve vězení. Mysleli jsme, že tam natočíme scény za kratší čas, to se nám ale nakonec moc nedařilo. Točili jsme první den a hned s Honzou Třískou, takže jsme chtěli, aby to tak nějak všechno vypadalo co nejlíp. Byl to opravdu těžký den, ale zvládl se a splnili jsme relativně všechno, co jsme si slíbili. A ti přátelé z té věznice, všichni ti strážníci a ochotný personál, byli úplně báječní, že nás tam nechali trochu dýl, než bylo původně domluvené.

O které vězení šlo?
Bylo to vězení pro dospělé od 18 do cca 75, mužská věznice. Nás tam všichni znali, protože ty předchozí filmy s bastardy se promítaly i tam, byla to sranda. K tomu se váže i taková pěkná historka. Pro mě asi nejsilnější chvíle při natáčení bylo setkání s Honzou Třískou. Než jsme vešli do prostoru, kde jsou i vězni, tak se mě Honza ptal: „Prosím tě, co jsi dělal, než ses stal filmařem?“ A já na to, že jsem byl učitel, a hned jsem dodal: „A myslím, že jsem byl opravdu dobrej učitel.“ Pak jsme vešli do té chodby, kde na nás koukali i vězni, a najednou se ozývalo: „Páne učiteli, páne učiteli, to jsem já, Jula ze třetí třídy!“ A vedle hned: „To jsem já, Karel!“  A Honza se na mě potutelně podíval a řekl: „A co tomu říkáš teď, Tomáši, když vidíš plody své práce?“

To vypadá, jako by bylo v Bastardech zaznamenáno podle skutečnosti úplně vše, co se vám osobně přihodilo. Z čeho jste čerpal materiál do třetího pokračování?
Ten třetí díl je speciálně sestavený z historek, který mi posílali učitelé a vychovatelé, takže každá ta historka má, bohužel, opravdu bohužel, nějaký reálný základ. Podobně to bylo v podstatě i u těch předchozích filmů, v nichž jsem ale čerpal i ze svých zkušeností. Ovšem samozřejmě, že se všechny ty příhody nestaly v jedné škole.

Které postavy se prolínají všemi třemi díly Bastardů, kromě vaší postavy – učitele Majera? Jsou to třeba i dětské postavy?
Dětské postavy určitě, i když některé zlobily, takže jsou tam míň, anebo nejsou ve všech dílech, protože si hned po pár natáčecích dnech mysleli, že jsou velký hvězdy. Ale pár dětských postav se skutečně prolíná všemi třemi díly. Co se týká dospělých herců, tak ve všech třech Bastardech je uklízečka Jarka Obermaierová, školník pan Přeučil a Valentina Thielová, která hraje starší učitelku. Tu například v tom třetím díle zhulej. Do scénáře jsem tuhle historku napsal podle příběhu, který zažil jeden můj kolega. Žáci do čočkové polívky nasypali trávu a podařilo se jim tak učitelku trochu omámit.

Je některá dospělá postava vytvořená podle skutečnosti?
Úplně podle skutečnosti ne, ale má společné rysy s lidmi, které jsem znal. Třeba ředitel školy, jenž byl v podstatě takový pošuk. To, že tam někdo šikanuje děti, ho nezajímalo, ale že učitelé nechodí v přezůvkách, to byl pro něj velký problém. Nebo že někdo chodí zadním vchodem či předním vchodem… na tohle zrovna asi nikdy nezapomenu. Některé postavy jsou opravdu hodně podobné těm, se kterými jsem se setkal. Například zástupkyně, která mi jako učiteli fandila. Hrála ji Ivana Buková, bohužel zemřela loni velmi mladá. A i ta starší kantorka, které děti řekly prostě šílenosti, je napsaná podle skutečné postavy.

Více o filmu Bastardi 3 čtěte ZDE

Jak se pracuje s neherci, s dětmi, které jsou velmi nepozorné při natáčení?
Já jsem měl výhodu, že jsem většinu těch dětí znal, protože jsem je učil. Děti z jedničky Bastardů byly všechno moji žáci, skutečně. Takže jsem věděl, co na ně platí, a fungovalo to. Nejlíp hrály, když se jim řeklo, že se netočí, protože byly úplně přirozené. A když se řeklo, že se jede ostrý záběr, hned trochu strnuly a už to nebylo úplně ono. Jinak s neherci se pracuje zvláštním způsobem. Někdy máte kliku na vynikajícího a někdy vám může pokazit celý obraz, ne-li celý příběh...

Jak dlouho točíte své filmy?
My jsme takoví ultrarychlí, to všichni vědí, takže my máme film tak za 20 natáčecích dní natočený. Tomu ale pochopitelně předchází hodně důkladná příprava. Jinak by to dopadlo hodně špatně.

Co vám filmy přinesly do života?
Přinesly mi zajímavou pracovní příležitost, slávu, peníze. Pochopitelně mi ale změnily způsob života. Byl jsem učitel na malým městě. Je mi 28 let, a když jsem začal natáčet, tak mi bylo něco kolem 25 let. Sedl jsem ráno do auta, jel učit, pak se vrátil. Žil jsem zkrátka takovým stereotypem. No a ti Bastardi to celé změnili, jezdil jsem do Prahy, pracoval jsem v jedné filmové společnosti. Pak jsem si založil vlastní, nakoupil jsem filmovou techniku a pod touto společností jsem už natočil nejen Bastardy trojku, ale i další filmy jako Školní výlet a Jedlíky. Filmy mi navíc přinesly i příjemná setkání s lidmi, se kterými jsem točil, od starých bardů, jako byl Radek Brzobohatý nebo je Honza Tříska, až po mladou hereckou generaci.

Co byste na závěr popřál televizi Prima COOL a jejím divákům?
Určitě to, aby tahle COOL televize zůstala tak dobrá, jako je, a měla hodně diváků! A jim zas přeju, aby si na podobný Bastardy, který na Prima COOL uvidí, dávali pozor a aby se jimi nikdy nestali! Navíc jim přeju, aby využívali všech šancí, který jim život dává, pochopitelně v tom dobrým slova smyslu, aby si zkrátka plnili své sny. Protože šance splnit si sen je úžasná. Já jsem si ten sen splnil. Jasně, že to stálo moc slz, potu a nervů, ale rozhodně to stálo za to.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama