5 nejlepších sci-fi seriálů, které by za pár let mohly být realitou

Velké odhalení ovlivní středeční díl Druhé šance, jenž začíná na Primě COOL už ve středu ve 20.15. Bizarní vztah mladšího otce se svým starším synem tu opět ukradne hlavní pozornost, připravte se však na to, že budoucnost bude holt už taková. Druhá šance, stejně jako patero dalších seriálů z poslední dekády, může působit jako sci-fi, ve skutečnosti však stále víc působí jako proroctví toho, co nás možná již brzy čeká.

Orphan Black

Premisa Orphan Black je prostá – hlavní hrdinka, typicky sympatická malá podvodnice, najednou omylem zjistí, že celý život měla dvojče. Bizarní náhoda se zahustí na konci prvního dílu – dvojčat je víc, protože vůbec nejsou dvojčata, ale utajený klonovací program! Místy thriller, místy bizarní komedie, Orphan Black je dnes již více méně realitou ve světě zvířat, které pokusně klonujeme na běžné úrovni. Dvě dekády nazpět šlo přitom o sci-fi. V posledním roce však také Čína zbořila dogma nemodifikování DNA lidských plodů – prozatím sice tak, aby se nenarodily, mezi USA a Říší středu ovšem momentálně začíná závod o to, kdo jako první vytěží maximum z genové manipulace. Orphan Black by tak klidně mohl být během dekády realitou, snad jenom jeho hrdinky budou mít šikmé oči.

Black Mirror

Britský seriál Black Mirror je antologií (tedy epizodním formátem nepodobným Krajním mezím), a snad právě proto se mu podařilo do černého v posledních letech strefit zhruba třikrát – přesnost závisí na tom, jak moc budeme jeho příběhy považovat za metaforu, či naopak je brát doslova. Nejprve se Black Mirror naplnil, když na britského premiéra Camerona prasklo, že možná kdysi v rámci kolejního rituálu strkal svou nejcitlivější část těla (ani mozek ani srdce) do úst uřezané prasečí hlavy – relativně podobnou story totiž Black Mirror představil před pár lety. Svého druhu seriál také předpověděl vzestup Donalda Trumpa k vítězství ve volbách nebo v prosinci vynalezenou „robotickou včelu“. Kdo tedy ví, do čeho dalšího se tenhle povídkový formát ještě strefí…

Já a robot

Když se dnes řekne robot, většina lidí si představí možná tak kuchyňskou mašinu anebo přinejlepším pokrok vedený kdesi v laboratořích Ameriky a Japonska. V detektivce Já a robot, zasazené do blízké budoucnosti, kdy existují policejní roboti vybavení umělou inteligencí, však roboti vypadají jako lidi a chovají se jako Dat ze Star Treku. Na podobná udělátka nebudeme mít ještě tak 30 let technologii, a pokud náhodou ano, určitě se takovýchto robotů dříve dočkají vojáci, kosmonauti a nevěstince než policie v našich končinách. Zároveň ale nic moc nebrání tomu, aby byla tato vize naplněna. Postavit robota ve tvaru člověka se může zdát být archaismus, ale NASA třeba sama vyvíjí tzv. Robonauta, čili antropomorfního robota s hlavou a rukama (zatím s vozítkem namísto nohou), jehož výhodou je, že umí ovládat stejná zařízení stejnými metodami jako lidé. Roboti à la lidé budou mít určitě svůj smysl. Možná však, že namísto chodících robokámošů budeme mít pletky s umělými inteligencemi docela jiného charakteru.

Minority Report

Ačkoliv je jádrem Minority Report fous nadpřirozeného předpovídání kriminality skrze lidi, kteří mají dar vidět do budoucnosti, vlastně bychom kolem půlky století možná něčeho podobného mohli dosáhnout i bez podobných pohádek – jednoduše skrze konstantní sledování, sběr dat a pokročilé umělé inteligence. Doposud, pravda, neměly stroje v podobném věštění z kávové sedliny moc úspěch – budoucnost států se snažíme pomocí vzorečků predikovat už asi 30 let a momentálně je celkem jedno, jestli použijete sofistikované vědecké postupy nebo si zahrajete Civilization VI. Ale na místní úrovni, u jedinců, nikoliv supersložitých zemí plných milionů lidí, by podobná predikce měla být relativně možná. Koneckonců, u většiny radikálů, kteří pak spáchali teroristický útok, policie o jejich nebezpečnosti věděla. Chybí nám však někdo – nebo něco – co dovede z údajů zločiny předpovídat dopředu. Promptně se k tomu však blížíme!

Lovci zločinců

Právě takovou premisu – Minority Report s umělou inteligencí, nikoliv lidmi – ostatně nabídli Lovci zločinců alias Person of Interest. Pokud jste tenhle seroš odložili v 1. řadě kvůli tomu, že jednotlivé epizodické zápletky působily jedna jako druhá, byla to chyba jako ryba! V průběhu dalších dílů totiž Lovci zločinců rozjeli velmi solidní a přitom překvapivě autentickou sci-fi o limitech a možnostech sledování vlastních občanů i výpočetních kapacitách umělých inteligencí. Konspirační thriller v tomto pojetí přitom vycházel paralelně v době, kdy Edward Snowden vynesl informace o americkém sledovacím programu PRISM. Ten přitom působí jako právě něco z Lovců zločinců, snad jenom ještě bez přítomnosti AI. Není se čemu divit, že pak producenti vydali roztomilý plakát, v něm sami sebe poplácávali po zádech za to, že nás před tím vším varovali!