5 nejdůležitějších důvodů, proč z nás Facebook dělá hulváty

Za vším hledej vědu.
Sociální sítě z nás dělají hulváty
Sociální sítě z nás dělají hulváty
iStock/Facebook

Pobyt na sociálních sítích je občas příjemný asi jako koupel v kyselině – a mohou za to ve většině případů jen a pouze lidé! Z nás všech totiž Facebook a jemu podobné sítě činí asociální hulváty, ať se vám to líbí, či nikoliv, a může za to těchto 5 vědecky podložených důvodů.

5) Psané slovo neumí poznat neverbální komunikaci

Lidský mozek si vyvinul schopnost číst řeč těla dávno předtím, než jsme se naučili mluvit, nebo dokonce psát. Pokud nejste zrovna laureát Nobelovy ceny za literaturu, existuje velká šance, že v běžné komunikaci na sociálních sítích používáte reduktivní výrazy (omg wtf lol), doplněné maximálně smajlíky – běžnou řeč těla to však nenahradí. Studie z roku 2005 ukázala, že 56 % participantů v e-mailové komunikaci (tedy oproti chatu na Facebooku něčemu o délce Tolstého románu) neumělo správně rozličit sarkasmus a ironii od vážného tónu. Nejde přitom jenom o to, že se informace "ztrácejí v překladu", ale také o paranoiu, kterou tato míra nejistoty vyvolává. Kecáme? Schválně, kdy jste si naposledy v komunikaci s holkou/klukem, s nímž chcete randit, nebyli jistí, jestli přemíra smajlíků v chatu není zábava anebo už výsměch. Aha!

4) Anonymita podporuje davové chování

Tohle je zřejmě nejčastěji citovaný důvod internetového hulváctví, anonymita je totiž svého druhu osvobozující. Internet však tuto možnost má, a navrch podporuje klepy naprosto nevídanou, doslova digitální mírou! Konečně si můžete zanadávat nejen se svými blízkým, ale v reálném čase i s dalšími myšlenkově podobnými lidmi z celého světa! University of Houston analyzovala 900 komentářů ohledně imigrace (v Americe, ne v Evropě!) a zjistila, že neslušných bylo v anonymní sekci 53 % oproti 29 % v sekci, kde se lidé museli aspoň registrovat pod svým jménem. Skutečnost je taková, že anonymita může zavánět svobodou, právě kvůli zpřetrhání přirozených bariér a hledání si sobě podobných. Lidé mají na internetu daleko větší tendenci ke stádnímu chování – jakmile najdou sobě podobné, přejímají všechny další informace bezmyšlenkovitě a bez kritického náhledu.

3) Náš mozek nezvládne mít příliš mnoho přátel

Honem, spočítejte si, kolik máte na Facebooku lidí v sekci Přátel! Je jedno, jestli jde o skutečné kamarády nebo jenom kolegy či vaše největší nepřátele. Pokud jste odpověděli "více než 150", pak překračujete přirozenou mez pro rozumný počet mezilidských kontaktů známou jako Dunbarovo číslo. To označuje míru kontaktů, které naše primitivní opičí mozky zvládají spravovat k všeobecné spokojenosti – cokoliv více a někoho nutně musíte odstrčit stranou. V případě stovek lidí nad touto mírou budete mít zřejmě velký počet kontaktů, s nimiž si leda tak jednou do roka prohodíte informace o počasí...

2) Negativní informace jsou populárnější než pozitivní

Vzdor všem motivačním stránkám na Facebooku zůstává stále platné jediné pravidlo – if it bleeds, it leeds. Průpovídka bulvární novinařiny o tom, že krvavé zprávy táhnou daleko více než nekrvavé, není dána žurnalistickými hyenami, ale naší inherentní touhou po hněvu. Dílem jde o logickou reakci – dobrá zpráva o záchraně topícího se koťátka nás potěší, ale z té špatné si spíše vezmeme poučení do života (a jeho záchrany). Ještě než jsme si vymysleli Facebook nebo i noviny, sledovali jsme okolní tragédie na pavlači se stejnou chutí, jako dnes klikáme na záběry sebevražedných atentátníků odpalujících se v jeslích. Hněv je navíc potentnější emoce než kterákoliv jiná – studie na Weibo, čínské verzi Twitteru, statisticky ukázala, že naštvávací zprávy se oproti všem dalším šíří líp než požár!

1) Pozornost působí jako droga

I když si v záchvatu introvertnosti můžete myslet opak, člověk je veskrze sociální tvor. Mezilidský kontakt doslova fyzicky potřebujeme – potvrdila to loňská studie UCLA pod vedením Lauren E. Sherman, která zjistila, že mozek teenagerů v případě odezvy na sociálních sítích (skrze lajkování fotek testovaných subjektů) rozsvítí lidský mozek jako vánoční stromeček! Nabízí se tradiční srovnání s drogami, lajky však oproti lajně kokainu nemají negativní vliv na tělo. Co však mohou mít, je motivování k dalšímu (a)sociálnímu chování. A odtud je už jen krůček k vyvolávání pozornosti, které jde daleko za únosnou mez.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama