5 skvělých prostředních dílů filmových trilogií: Od Temného rytíře ke Dvěma věžím

V neděli večer si na COOLu dáme fantasy velkobiják Hobit: Šmakova dračí poušť. Bilbo Pytlík v něm spolu s Gandalfem a třinácterem trpaslíků pokračuje na své cestě vstříc Osamělé hoře. Po cestě si projdou Temný hvozd a nakonec se setkají i s drakem Šmakem – a výsledek bude plynout o něco rychleji a ladněji než v případě prvního Hobita, kterému byl vytýkán právě pomalejší start. Takový však bývá úděl prostředních dílů trilogií, jež nápadně často sbírají spoustu chvály! Nevěříte? Máme pro vás patero argumentů.

05) Hobit: Šmakova dračí poušť

Druhý Hobit přinesl divákům daleko více dobrodružství za cenu daleko méně protahování – dvěma ranami tak vyřešil hlavní nedostatky prvního Hobita. Bilbo a Gandalf se totiž už obejdou bez představovaček a mohou se soustředit na to hlavní: cestu k Osamělé hoře a zkřížení kordů se Šmakem! Odtud pak jejich kroky směřují přímo do finálního třetího dílu...

Tady můžeme identifikovat první důvod, proč bývají prostřední díly často povedené – absence představování. Trilogie ze své podstaty potřebují nějaký čas na rozjezd a představování scenérií/postav, což logicky probíhá v prvním díle. Nemusí to nutně vadit, pokud je daný svět neotřelý a/nebo má skvělou atmosféru. V případě prvního Hobita se podařilo dodržet to druhé, ale místní kulisy i příběh jsme z knih i filmů již dobře znali. Ve dvojce se tak tvůrci mohli pořádně utrhnout ze řetězu, a právě to s sebou nese i lepší drajv.

04) Pán prstenů: Dvě věže

Dost podobná situace přišla na přetřes o dekádu dříve v případě prostředního dílu ságy Pán prstenů. Jednička rozhodně měla fenomenální atmosféru, kde občasné rozvleklejší tempo vlastně vůbec nevadilo. V roce 2001, kdy šlo Společenstvo prstenu s kůží na trh, bylo podobné pojetí fantasy čerstvé, a tak to nikoho neštvalo. Když však přišla dvojka se svými GIGANTICKÝMI bitvami, bylo jasné, že tohle nebude jenom pěkná pohádka.

S tím souvisí druhá výhoda prostředků trilogií – možnost gradace. Je jasné, že pomalejší rozjezd nemůže hned v prvním díle přinést moc zásadních událostí. Dvojka má tak daleko větší možnosti ve škálování dobrodružství, bitev, triků i problémů hrdinů. Když si srovnáte finální „rvačku“ se Skuruty ze Společenstva s Helmovým žlebem, vytane vám to víc než dost!

03) Bournův mýtus

Nejen ve fantasy světě však může prostřední díl neskutečně šlapat. Bournův mýtus nám ukázal, že i když Jason na konci jedničky uprchl vstříc happy endingu, osud (a potřeba natočit další dobře vydělávající pokračování) měl nakonec jiné úmysly. Bourneova láska umírá a Jason se vydává na cestu pomsty všem, kteří mu způsobili tolik bolesti. A v bolestech díky tomu zařve nejeden moskvič!

Bourneův příklad trilogie je užitečnou ilustrací toho, jak se původně samostatný film může právě v trilogii proměnit. Pokud je to realizováno s citem a jsou zachovány ty elementy, které z prvního filmu učinily hit, může být druhý díl tradičním pokračováním v duchu „všeho více“. Nějak takhle se ostatně uvedli i Vetřelci (bohužel aniž by se stejně povedl i třetí díl).

02) Temný rytíř

Také v komiksovkách najdeme podobné případy! Temný rytíř platí dodnes za zřejmě nejlepší komiksový film vůbec – a dosáhl toho i tím, že vlastně vůbec nepřipomíná komiksové filmy. Jde spíše o kriminálku a detektivku, v níž občas vedle detektivů pobíhá i chlápek převlečený za supervojáka s netopýří maskou. Všemožné metafory na válku s terorismem a dějové zvraty nám v Temném rytíři spolu s fenomenální režií naservírovaly zážitek, který dodnes nikdo nepřekonal.

Temný rytíř nám dává další kus vodítka – temnotu samu. Jak pro výše uvedené důvody, tak i pro inherentní potřeby vyprávění obecně platí, že první díly trilogií musejí nabídnout méně komplikovaný příběh. Divák se teprve dostává do osidel nového světa a situaci tak nelze komplikovat příliš šílenou zápletkou, v níž nikdo není klaďas a záporák. Druhý díl ale již může vše zkomplikovat a zamotat a obecně nabídnout i drsnější podívanou. Pro další příklad podobného druhu ostatně nemusíme chodit daleko...

01) Star Wars: Epizoda V – Impérium vrací úder

Ultimátním ilustračním materiálem budiž nejlepší díl ságy Star Wars, totiž Impérium vrací úder. Najdeme tu spoustu styčných bodů s tím, co již zaznělo mnohokrát výše – od gradace po skutečnost, že Lucas původně trilogii v hlavě úplně načrtnutou neměl. Impérium ale i přesto (či právě proto) všem zasadilo ťafku mezi oči novou úrovní triků, rozkreslením svého světa, ale i šokantním odhalením o tom, kdo že je vlastně Lukův otec.

S tím pak souvisí definitivní výhoda druhých dílů – možnost překvapit a otevřít konec. První díl musí být především koherentní podívaná, která sice udělá pár náznaků na pokračování, nesmí však působit dojmem přeseknuté první poloviny (třetiny) dlouhého příběhu. To je frustrující. U druhého dílu je však divák již investován do zápletky, tvůrci navíc konečně můžou obrátit očekávání nějakým šokujícím odhalením. Když se zkombinuje obojí, je z toho třeba Darth Vader jako Lukův otec nebo unesený Han Solo. Občas se sice stane, že třetí díl kvůli povinné dohře dvojky a jasnému směřování do cíle svého předchůdce nepřekoná, kouzlo prostředních dílů už nám ale nikdo nikdy nevezme!

Fantasy Hobit: Šmakova dračí poušť začíná na Prima COOL v neděli ve 20:15.