Nejšílenější horor roku vás stoprocentně překvapí. S čím tvůrce V zajetí démonů, Saw a Insidious přišel tentokrát?

Australský režisér malajského původu už před lety dobyl Hollywood. James Wan na začátku milénia vymyslel koncept survival hororu Saw, který realizoval nejdříve v podobě krátkometrážního filmu v roce 2003 a o rok později plnohodnotně nakopl veleúspěšnou sérii, která dosud čítá devět snímků. V roce 2010 přišel se značkou Insidious a o tři roky později v inovativních duchařinách pokračoval prostřednictvím snímku V zajetí démonů. Všechny tyto úspěšné hororové série si nyní žijí vlastním životem, vizionářské kvality však Wanovi nikdo upřít nemůže.

A právě proto představuje Zhoubné zlo značně podivný zážitek, který klame tělem. Zhruba dvě třetiny stopáže se totiž hororová novinka tváří normálně, dokonce až příliš normálně – jako řadový, zcela zaměnitelný duchařský horor. Mladá žena Madison žije ve zjevně strašidelném domě s násilnickým manželem, s nímž navíc čeká dítě. Rozporuplnou situaci za ni vyřeší tajemný černý stín, který jejího chotě zabije a ženě způsobí potrat. Následně se v Seattlu, kde se příběh odehrává, roztáčí kolotoč nejasně motivovaných vražd, jejichž nedobrovolným svědkem se Madison stává. O co tady jde?

Zprvu standardní hororová duchařina se rychle přesune do žánru detektivky – nejde jen o přežití a poražení zla, ale i o samotné pátrání, jež má na starosti dvojice značně klišovitých detektivů. Odhalování zločinů celkem příjemné odsýpá, dávkuje informace a zvraty. Tato část sice celkem soustředěně buduje pozici pro peklo, které se rozpoutá v poslední třetině, činí tak ale až záměrně nezábavně a neoriginálně. Poučeného diváka tím drží ve střehu, neboť znalost Wanovy dřívější tvorby vede k neustálému přemítání, že tohle přece nemůže být další dílo onoho slavného režiséra!

V žánru, kde se dnes přece jen těžko překvapuje, je taková strategie vcelku funkční: ukolébat diváka viděným, ale držet ho v šachu očekáváním. Pokud se však jakýmkoli způsobem prokoušete zmíněnými dvěma třetinami, čeká vás poměrně šokující pointa, již snad ani není možné odhadnout. Zároveň si však uvědomíte, že jste rozluštění měli celou dobu před očima a že z hlediska fantaskní logiky hororového světa dává překvapivě dobrý smysl. Film navíc během předchozího vyšetřování svádí diváka na záměrně falešné stopy. Kombinace hororu a detektivky se v tomto případě vydařila výrazně lépe než u nedávné Spirály strachu.

V závěru Wan tahá z rukávu jedno eso za druhým a do té doby záměrně umírněný horůrek s pár decentními lekačkami se proměňuje v akční řež místy připomínající Matrix. Wan se také přiznaně inspiroval giallo horory, žánrem bizarních italských vyvražďovaček, jež byly na vrcholu v 70. letech. Zapadlé předlohy však znát určitě nemusíte – překvapeni, pobaveni i znechuceni budete i tak.

Zahraniční recenze variují od ošklíbání se nad přílišnou průměrností až po úžas nad Wanovou geniální nápaditostí a „WTF energií“, kterou snímek oplývá. Není třeba si za každou cenu vybírat, Zhoubné zlo totiž zcela prokazatelně obsahuje obě tyto zdánlivě protichůdné roviny. James Wan opět dokázal přijít s hororovým konceptem, jenž je v důsledku zábavný a originální – bohužel však za cenu žánrových atrakcí, které by většina diváků přece jen uvítala.