RECENZE: Mafia 3 už není Mafia! A ne kvůli černochovi nebo šedesátým létům!

Tak tohle se, milí hangáři, příliš nepovedlo...
Mafia 3
Mafia 3
Hangar 13 / Take-Two

reklama

Psát o Mafii v České republice znamená tancovat s ďáblem na hraně žiletky. První díl je modlou, na kterou se nesmí sáhnout (dost možná právem) a nejen v očích českých hráčů je tenhle počin považován za etalon městských akcí s otevřeným městem. Silný příběh, propracované postavy, nápadité mise a neotřelé herní mechanismy činily z prvního a nakonec i druhého dílu skvělou podívanou, která nebyla hloupá a prvoplánová. Bohužel, ve třetím díle se už tenhle odkaz neodráží.

PRACOVALI NA NI ČEŠI?

Nejdříve ale pojďme vyjádřit jeden podivný mýtus. Ano, během vývoje třetího dílu došlo na zrušení pražské pobočky studia 2K Czech. Ano, někteří vývojáři společnost opustili a jiní se přesunuli do studia Hangar 13, pod jehož vedením Mafia 3 vznikala. Ano, v brněnské pobočce se i nadále na Mafii pracovalo a Čechů, kteří na hře spolupracovali, jsou desítky. Pro jistotu malé foto jako důkaz.

2K Czech
Autor: 2K Czech 2K Czech

Nebuďte proto ovce a netvrďte, že hru pokazili zlí, zlí Američané, kteří zkazí všechno, na co sáhnou, protože jde pravděpodobně o národ vymaštěných tupců, absolutně netušících, v jakém solárním systému leží Evropa. Tedy, pokud vůbec vědí, co je to solární systém… Ne! Opomenu-li to, že jeden z vedoucích vývoje je Němec a obecně se najde ve studiu celkem pestrá skupinka národností, jde zkrátka o designérsky záměr. A ten, jak už jsem naznačil, příliš nezapadá do kontextu toho, co bych považoval za již třetí díl vcelku velké série.

HODNĚ ZBYTEČNÉ AKCE

Mafie se totiž stala přechodem na jih spojených států v období šedesátých a sedmdesátých let přehnaně akční. V kontextu téhle neutěšené doby by to pravděpodobně samo o sobě dávalo smysl, zpracování jednotlivých misí však napovídá tomu, že si vývojáři snažili všechno co nejvíce ulehčit. Úvod hry přitom rozjíždí zajímavý příběh o tom, kterak se hlavní hrdina Lincoln Clay vrací zpět z války ve Vietnamu, hledá svoji adoptivní rodinu a snaží se s nimi rozloučit před tím, než se vydá kamsi na západ, aby tam mohl v poklidu žít. Jenže vnitřní rozervanost a aktuální problémy rodiny ve městě New Bordeaux – inspirované New Orleans – ho přinutí zůstat a záhy sledovat to, jak se poslední italský boss Sal Marcano vyřádil na všech, které miloval, a to včetně jeho samotného.

Zlomová úvodní akce, po níž nastupuje Lincoln na cestu pomsty, je podtržená skvělou hudbou a rozhodně jde o moment, který si zapamatujete. Perfektně navíc vysvětluje, proč se po zbytek hry chová Lincoln jako mašina na zabíjení a jeho pohnutky, vytáhnout bojový nůž na kohokoliv, kdo se na jeho jizvu na hlavě podívá byť jen kouskem oka, zcela pochopíte. Proč se ale zbytek hry – a to se bavíme o 10-20 hodinách – musí tvářit jako vedlejší mise, v níž pořád dokola opakujete jednu a tu samou činnost?

JEĎ, ZABIJ, PŘIJEĎ A ZABIJ ZNOVA!

Od pestrého úvodu totiž hra příliš rychle sklouzne k tomu, co jsme v předchozích dílech mohli za celou dobu příběhu vidět maximálně dvakrát až třikrát. K nesmyslným hromadným přestřelkám, jejichž cílem je oslabit vliv Sala Marcana v dané lokaci města, abyste se na místo posléze vrátili a zabili místního bosse. Tím se stáváte pány na malé části mapy a v další misi celé snažení opakujete. Jistě, mohli byste namítnout, že se podmínky pokaždé mění – jednou vybílíte strip club, jindy starou továrnu – ale postup je pořád stejný a není nic smutnějšího, než neustále čekat, že se něco změní. Hodinu, dvě, deset…

Tím nejdůležitějším je správa celého města prostřednictvím tří pomocníků, mezi které rozdělujete jednotlivé distrikty.

Hře navíc mohutně neprospívá, že v podstatě neobsahuje umělou inteligenci, neboť se chování těch, proti kterým jdete, rovná souboji s houpacím koněm. Všichni vaši protivníci nevykazují ani špetku snahy o to, postupovat po bojišti s trochou nadhledu, takže se jen krčí za bednami, občas na sebe křiknou a vrcholem jejich taktického umu je to, když se vás snaží vylákat z krytu molotovem.

Na druhou stranu je ale nutné přiznat, že pocit ze střelby je opravdu povedený a v kombinaci s pestrým arzenálem a například možností, jak odposlouchávat nepřátele a tudíž je i zobrazit na mapě, se z přestřelek alespoň čas od času stávají celkem zábavné chvilky. Samozřejmě za předpokladu, že si vůbec chcete ulehčovat hraní už tak generické hry tím, že využijete Lincolnův šestý smysl a prohlédnete si celé bojiště, jako kdyby na něm nebyly zdi a všechny objekty, včetně pohybujících se stráží, měly kolem sebe zářivou auru, abyste je náhodou nepřehlédli…

NEW BORDEAUX

O misích toho v podstatě více říct nelze a je paradoxní, že pokud něco stojí za zmínku – například vydírání či pronásledování – hra vám je předhazuje v podstatě coby mise vedlejší. Co tedy dělat mezi vlastním hraním? Tím nejdůležitějším je správa celého města prostřednictvím tří pomocníků, mezi které jednotlivé distrikty rozdělujete. V tomto bodě konečně přichází ke slovu jakási variabilita, protože pokud nebudete město přidělovat Cassandře, Burkeovi a, ano, Vitovi (ze druhého dílu) rovnoměrně, začnou se mezi sebou hádat a celá situace může vést až ke smrti jednoho z nich. Vaší motivací nicméně je, abyste se snažili v zájmu zpřístupnění nejrůznějších vylepšení o rovnoměrné rozdělení, případně se do hraní pustili znovu a jinak. Jenže, to v případě Mafie 3 pravděpodobně nebudete chtít udělat.

Mafia 3

VIDEO: Celý internet si utahuje z Mafie 3 kvůli tomuhle videu! Sestřih chyb a bugů je nelítostný!

Hra je totiž semeništěm neskutečných chyb a lapsů, ať už se bavíme o fungování celého města, nebo jejich dílčích buněk v podobě lidí, řidičů nebo policistů. Vezmete-li si za vzor předchozí díl, narazíte na mnohem komplexnější hru, než je ta, která vyšla před týdnem. Chodci jen stěží reagují na to, co pácháte v ulicích města, policisté ignorují vaší zběsilou jízdu městem a když budete mít štěstí, zažijete změnu denní doby i několikrát za minutu. To všechno doplněné o mizení lidí, propady pod město, divokou rotaci židlí, zaseknutých do sebe a samozřejmě i o auto, které se na pětníku zastaví o keř. Hře navíc chybí i tolik potřebné detaily, jako animace pro vylézání z aut, převrácených na střechu, obchod s oblečením nebo lépe propracovaný tuning aut. Ta se sama o sobě řídí poměrně dobře, vylepšovat je ale budete v zadní části červené dodávky, která vám kdykoliv a kamkoliv přiveze všechny zbraně a další pomůcky a jen tak náhodou funguje i jako dálková autodílna.

KONEC MAFIE V USA

Jinými slovy, z Mafie – kdysi propracované a poměrně dospělé hry – se stala prachobyčejná střílečka, kde se doslova topí zajímavý příběh a naprosto fantastické zpracování města a doby, v níž se hra odehrává. Všechny ty notoricky známé songy a krásné filmové animace ale nemohou vyvážit šeď průměru celého zbytku hry, kam musíme zařadit i grafickou část, působící jako z doby před několika lety. Největší zklamání roku? Dost možná. Konečná pro celou sérii? Snad ano, protože další trápení si už tahle značka nezaslouží…

HODNOCENÍ: 5/10

reklama

reklama