8 největších hitů od Vangelise: Poslechněte si jeho nejkrásnější hudbu

Řecký skladatel a hudební inovátor Vangelis se zapsal do historie především svými soundtracky. Byl však také průkopníkem syntezátorů a jejich křížení se symfonickou hudbou. Jeho nejslavnější motivy z filmů Ohnivé vozy (1981) a 1492: Dobytí ráje (1992) ovládly hudební žebříčky na celé planetě, hudba k filmu Blade Runner zase inspirovala generace skladatelů i producentů elektronické hudby.

Vangelis začínal kariéru v rockových kapelách a zabrousil i do popu. V hudební historii ale bude navždy zapsán především jako autor nadpozemských atmosfér a melodií. Ostatně jeho posledním dokončeným projektem je soundtrack k letu kosmické sondy Juno k Jupiteru. Tady je alespoň stručný průlet jeho nejlepšími momenty.

Ohnivé vozy – hlavní téma (1981)

Oscarové ocenění, špičky hitparád a melodie, která se stala nedílnou součástí popkultury. Režisér filmu Hugh Hudson patřil mezi Vangelisovy obdivovatele a spolupracoval s ním už na menších projektech, a tak ho oslovil, zda by svou futuristickou hudbou neozvláštnil i historický film odehrávající se na začátku 20. století. Vangelis souhlasil i proto, že hlavním motivem filmu bylo běhání a jeho otec býval amatérským běžcem. „Šlo o hymnu mému otci,“ řekl později ke své nejslavnější kompozici. Skladba zazněla i na zimní olympiádě v roce 1984 a zejména při otevíracím ceremoniálu letní olympiády 2012 v Londýně.

Blade Runner – hlavní téma (1982)

Legendární sci-fi Ridleyho Scotta by nikdy nefungovala bez Vangelise, který dodal bezútěšnému světu kybernetické budoucnosti teskný, romantický i zasněný tón. Jaké je to žít a milovat ve světě, kde už si nikdo nemůže být jistý tím, co je pravé a co syntetické? Emocionální hloubku temné noir detektivce s Harrisonem Fordem dává taky použití retro jazzových a bluesových melodií, éterických hlasů nebo osamělého saxofonu. Hlavní hvězdou je však analogový syntezátor Yamaha CS-80, což byl celoživotní nástroj Vangelisova srdce.

1492: Dobytí ráje – titulní skladba (1992)

Vangelisova druhá spolupráce s režisérem Ridleym Scottem. Tentokrát na snímku, který vznikl u příležitosti 500. výročí objevení Ameriky mořeplavcem Kryštofem Kolumbem. Film přes svou úžasnou řemeslnou stránku celkem zapadl, ale Vangelisův sountrack zůstává věčný. Propojení středověkých motivů a pulzující elektroniky inspirovalo mnoho ezoterických popových projektů a titulní skladbu znají Češi hlavně z coververze Daniela Hůlky. Sám Vangelis však nálepku skladatele tzv. new age odmítal a dokonce prohlásil, že ho považuje za „styl, který dal lidem bez talentu možnost dělat velmi nudnou hudbu“.

Movement 3 – znělka seriálu Cosmos: Cesta do neznáma (1980)

Přelomový dokumentární seriál Cosmos: Cesta do neznáma, kterým prováděl popularizátor astronomie Carl Sagan, si jako svou znělku vybral skladbu Movement 3 z alba Heaven and Hell (1975), ale znělo v něm více Vangelisovy hudby (a to vedle děl od klasických skladatelů jako Antonio Vivaldi, Dmitrij Šostakovič nebo Johann Sebastian Bach). Později Vangelis přímo spolupracoval s NASA a Evropskou kosmickou agenturou na albech jako Mythodea nebo Rosetta. Složil i osobní hudbu k pohřbu Stephena Hawkinga, která byla spolu s jeho namluveným vzkazem rádiově vysílána směrem k nejbližší černé díře.

Jon & Vangelis – I'll Find My Way Home (1981)

Popové spojení se zpěvákem Jonem Andersonem, známým hlasem kapely Yes, přineslo mezi lety 1980 a 1991 čtyři alba a několik hitů, z nichž jsou nejznámější balada I'll Find My Way Home nebo tanečnější pecka State of Independence, kterou později adaptovala ještě zpěvačka Donna Summer.

Aphrodite's Child – The Four Horsemen (1971)

Ještě před začátkem sólové kariéry byl Vangelis členem kultovní progresivní rockové kapely Aphrodite's Child, s níž vydal tři desky, z nichž ta poslední 666 (1972) je považována za klenot žánru. Její nejvýraznější kus The Four Horsemen se dočkal citací či coverů od tak rozdílných kapel a projektů jako The Verve, Scooter, Beck či Gregorian.

Himalaya – z desky China (1978)

Základ pro svůj styl a pozdější práci na filmové hudbě položil Vangelis sérií desek v sedmdesátých letech, kde pracoval se syntezátory způsobem jako nikdo jiný. Následující klip zachycuje jeho práci na albu China věnovanému Říši středu – typicky seděl za hradbou syntezátorů, na které byl schopný v reálném čase improvizovat. Nerozlišoval mezi elektronickými a akustickými nástroji. „Zvuk je zvuk a vibrace je vibrace, ať už pochází z elektronického nebo akustického nástroje,“ řekl. Svou zkušenost s orientálními melodiemi zúročil taky při skládání oficiální hymny fotbalového Mistrovství světa 2002 v Japonsku a Koreji.

Tears in Rain – Blade Runner (1981)

A ještě jednou Vangelisovo vrcholné dílo a jeden z nejznámějších monologů v historii kinematografie, zakončený slovy „Time to die…“. Soundtrack Blade Runnera byl přes deset let oficiálně nedostupný a světem kolovaly jen různé fanouškovské kompilace, což ještě zvýšilo poptávku po něm. Když vyšel v roce 1994 po obnovené premiéře režisérského sestřihu filmu, byl už považován za nadčasovou klasiku.

Zdroj: Wikipedia Vangelis

Reportáž o smrti Vangelise: