Z rodiště Stalina do gruzínské divočiny. V pondělí večer

Třetím dílem seriálu Moto cestou necestou pokračujeme v objevování zajímavostí vnitrozemí Gruzie.
Po krátké zastávce na historickém místě Uplisciche, starověkém komplexu vytesaném ve skalním masívu v údolí nad řekou, míříme s Pavlem Liškou, Janem Révaiem a Egonem Kulhánkem do města Gori, rodiště J. V. Stalina. Bizarní památník jednoho z nejkrutějších diktátorů historie.
Hliněný rodný domek zahalený do pompézního sloupoví v antickém duchu a opulentní muzeum. Přes neochotu personálu se podařilo natočit i tuto polarizující památku gruzínských dějin.
A teď už hurá opět do divočiny! Tentokráte nás čekají nekonečné planiny jihu Gruzie v příhraničí Arménie a Ázerbajdžánu.
Zvlněná krajina bez vegetace připomíná mongolskou tajgu. Cesta se opět mění na prašnou terénní stezku, města a polorozpadlá zemědělská stavení nesou znaky sovětské kolektivizace a nedostatku prostředků k údržbě. Přesto, a nebo možná právě proto jsou místní lidé až neuvěřitelně vstřícní a přátelští.
Punkový hostel v nitru travnaté polopouště pak působí téměř jako zjevení. Provozuje jej polský pár v jedné z polorozpadlých betonových staveb. Zvedá se vítr a teplota prudce klesá.
Další den míří expedice dále na jih, přímo k ázerbajdžánské hranici. Důvodem je klášter David Gareji, vklíněný do skal. Jeden z mála přístupných klášterů gruzínského jihu leží přímo na hranicích a je střežen vojenskou hlídkou obou zemí. Tohle místo je natolik magické, že se tu Pavel s Honzou rozhodnou stvrdit své pokrevní bratrství. A co více, Pavel zde nalezne své životní poslání vyryté v pískovcové stěně.
Opouštíme magický jih Gruzie a trénem se přesouváme do druhé z cílových zemí, Arménie. Po hladkém překročení hranic se náhle ocitneme v zemi pravoslavných klášterů, upravených měst – tedy ve srovnání s Gruzií – a hlavně v zemi pyšnící se jedním z největších vysokohorských jezer, jezerem Sevan. A právě sem míří naše příští cesta.