Rozhovor s Tomášem Vintrem: Největšími ráji pro skateboardisty jsou Woodward Camp a Čína

Už 1. prosince ve 21:40 začíná na Prima COOL nový pořad SkateTripping, v němž si můžete užít adrenalinový výlet napříč celým světem. Co o něm prozradil jeho tvůrce Tomáš Vintr?

Jak vůbec vznikl nápad natočit dokument, který spojuje cestování a skateboarding?

Od roku 2003 cestuji víceméně po celém světě a cesty takhle zařizuji i pro všechny své blízké kamarády. V jednu chvíli pak přišel nápad natočit o tom, co děláme, nějaký pořad, a to ze dvou důvodů. Zaprvé abychom měli v partě památku na to, co jsme spolu zažili, a zadruhé abychom co nejširší veřejnosti mohli ukázat, že cestování není nic složitého. Nemusí to být ani drahé, ani komplikované. A právě o tom je celý SkateTripping – abychom všem ukázali, že stojí za to se sebrat, zabalit si věci a jet za poznáním.

Jak dlouho trvaly přípravy na natáčení?

Díky tomu, co jsem zmiňoval výše, je pro mě cestování vcelku jednoduché. Stačilo dát dohromady celý koncept, domluvit tým, který bude zpracovávat materiály, které natočíme, a potom naplánovat výlety, které v první sezoně uskutečníme. Sehnání party už potom bylo to nejjednodušší – vzal jsem s sebou ty, které beru téměř všude – mou skate rodinu. V reálu bych řekl, že od prvního nápadu do první cesty uběhly zhruba čtyři měsíce.

Podle čeho jste si vybírali destinace?

Chtěl jsem vyrazit na místa, která jsou zajímavá a na kterých si to hlavně i my užijeme. Pro první sezonu jsme vybrali celkem pět destinací: Malajsii, Thajsko, Kanadu a poté dva různé státy v USA.

Která z navštívených zemí byla pro vás coby skateboardisty nejvhodnější, nejvstřícnější?

Pro skateboarding jsou nejlepší tři destinace na světě: Čína (kompletně celá), Los Angeles a Barcelona. Proto musím odpovědět, že Čína, protože tam se dá jezdit naprosto všude a na všem. Musím ale zároveň říct, že pokud se počítá i to, že americké město Woodward, kde jsme natáčeli jednu z epizod, je kompletně postaveno jako skateboardingové a gymnastické město, kde trénují ti nejlepší sportovci z celého světa, je to samozřejmě Woodward. V tomto areálu jsou naprosto bezkonkurenční podmínky pro ježdění a moře dalších aktivit. Byl to právě Woodward Camp, kde i Rišo Tury řekl, že se cítí jako v naprostém ráji a je to jeho největší splněný sen. Takže bych řekl Čína a Woodward Camp (USA).

Máte celou řadu zážitků, vypíchněte dva – jeden, na který budete dlouho vzpomínat, a druhý, na který byste nejraději zapomněl.

V téhle partě lidí jsou to vždycky jen ty dobré, takže je těžké vybrat něco, na co bych radši zapomněl. Jdeme tedy na ten, na který chci vzpomínat, ale musím vybrat alespoň tři... WakeSkating v kanadském Montrealu, motorky a terénní čtyřkolky v Malajsii a celý den na vodních skútrech na ostrově Langkawi. Zároveň se mi i vybavila jedna negativní vzpomínka, kdy jsem si hned po příletu na ostrov Langkawi v moři zapíchl něco do palce u nohy a musel jsem s tím do nemocnice. Několik dnů jsem pak byl mimo provoz a musím říct, že to byla jedna z nejhorších bolestí, co jsem kdy cítil.

V dokumentu máte spoustu dalších přátel a skateboardistů z celého světa. Jak jste se s nimi seznámil?

Všichni, kdo v dokumentu jsou, jsou moji nejbližší kamarádi a cestuji s nimi pravidelně, s několika z nich dokonce přechodně bydlím. Kdykoli jsem v USA, což je zhruba čtyřikrát ročně, bydlím společně se Zanderem Gabrielem, v Malajsii, kam jezdím zhruba 1x ročně, bydlím u Kierona, který nás provádí celým prvním dílem. S Daisukem se známe zhruba deset let a všechny cesty do Japonska pravidelně uskutečňuji zase s ním. Je to opravdu jedna parta, která společně tráví převážnou část roku, a zajímavé je, že většinou na různých cestách po světě, závodech nebo exhibicích, které se skateboardy děláme.

Jak a kdy začala vaše vášeň pro skateboard?

Prožíval jsem sportovní dětství a díky rodičům jsem vyzkoušel řadu různých sportů. Nejvíce jsem plaval a hrál fotbal, oba sporty jsem dělal závodně. Konkrétně u plavání to bylo dost vážné a myslel jsem si, že zrovna v plavání udělám kariéru. V roce 1996 jsem měl cestou domů z tréninku velké zranění (přetržená achilovka) a osm měsíců jsem měl na noze sádru. Chvíli to vypadalo tak, že nebudu moct pořádně ani chodit. Nakonec jsem se z toho dostal a v létě 1996 mi rodiče koupili první skateboard. Od té doby jsem ho nepustil z ruky a objel s ním padesátkrát dokola celý svět. Momentálně si myslím, že budu na skatu jezdit, dokud budu moct chodit, tak uvidíme. Ne nadarmo se říká, že pokud vás skateboarding chytne, je to láska na celý život...

Které profesní úspěchy ve svém životě považujete za zásadní, nejdůležitější?

Je těžké hodnotit profesní úspěchy, protože každý je úplně jiný... Pokud by šlo o závody, tak asi stříbrná a bronzová medaile z prestižních závodů X-Games. Pokud by šlo o pracovní, bylo by to asi vybudování akce GrandPrix Beroun, která za svou desetiletou existenci vyrostla v akci celosvětové velikosti a která se koná v mém rodném městě Berouně. Největší radost mám ovšem z toho, že můžu i po tolika letech sportovat, cestovat a plnit si sny bez toho, abych musel dělat nějaké zásadní kompromisy.

Jaké jsou vaše další profesní cíle a sny?

Upřímně bych rád pokračoval v natáčení, a pokud se SkateTripping divákům bude líbit, rád bych natočil druhou sezonu celé série, pokud se tedy bavíme o krátkodobém snu. Momentálně otevíráme s kamarádem skateboardový obchod a zřizujeme zároveň distribuci kompletního skate vybavení na doméně www.skatehouse.cz, tak by bylo určitě fajn, pokud by se nám podařilo obchod rozjet, a podpořit tak českou skate scénu. Máme totiž v plánu dodávat všechny komponenty a vybavení mnohem levněji než ostatní prodejci. Pokud se bavíme o skateboardovém snu, hodně jsem si jich za svou kariéru už splnil, ale budu samozřejmě rád, když se mi budou vyhýbat zranění a budu moci jezdit se skateboardem i nadále po světě. A abychom ty sny nějak zakončili, tak v roce 2021 se možná bude konat Olympiáda v Tokiu a skateboarding bude poprvé součástí. Pokud by se mi nějakým zvláštním zázrakem podařilo dotáhnout kvalifikaci do úspěšného konce, samozřejmě bych se nezlobil, kdybych měl příležitost si v Tokiu zazávodit.

Co byste poradil nebo vzkázal začínajícím skateboardistům?

Asi hlavně to, aby se nevzdávali po prvních několika pádech nebo odřeninách. Jakmile se na skateboardu naučíte zatáčet, brzdit a odrážet, garantuji vám všem, že ten pocit nejde za nic vyměnit. Skateboard je ideální dopravní prostředek do jakéhokoli města, nemusíte ho tedy mít na to, abyste na něm šli dělat nějaké skoky a triky, ale zajezdit si, užít si pocit volnosti a najít partu kamarádů.

Během svého života jste nějakou dobu žil v Austrálii i USA. Je Česká republika nakonec tou zemí, kde vám je nejlépe i po stránce skateboardingové?

Dlouhé roky jsem paradoxně říkal, že už nechci v ČR žít, že je mi, nejen po skate stránce, mnohem lépe jinde – například v Austrálii, USA nebo třeba v jedné ze zemí v jihovýchodní Asii. Poslední dobou jsem ale opět přišel na chuť životu v ČR a jsem strašně rád, že jsem byl okolnostmi roku 2020 donucen tady bez přestávky být už od března. Asi se tomu bude těžko věřit, ale už více než patnáct let jsem v ČR nebyl v kuse déle než jeden a půl měsíce, a většinou dokonce ne víc než pár týdnů. To, že mohu letos trávit čas s přítelkyní a rodinou, pro mě bylo vlastně neuvěřitelné a byly to skvělé prázdniny. Za chvíli přichází rok 2021, tak uvidíme, jestli se cestování obnoví nebo budeme fungovat v takto omezeném režimu jako letos a cestování si budeme připomínat alespoň projekty, jako je právě SkateTripping. Přesně teď je tu ta chvíle, kdy jsem rád, že jsme celý projekt natočili a s celou partou si teď naše cesty můžeme parádně připomenout.

SkateTripping má na Prima COOL premiéru v úterý 1. prosince ve 21:40.