Recenze Duny: Nová epická sci-fi má jeden nepříjemný problém

Očekávané zpracování komplexního sci-fi světa je konečně tady. Divákovi však záměrně příliš naproti nejde.
Epická Duna se vymyká tomu, jak se dnes natáčejí filmy
Epická Duna se vymyká tomu, jak se dnes natáčejí filmy
Warner Bros.

reklama

Nezfilmovatelná kniha se dočkala další filmové adaptace. Ta první vznikla v roce 1984 a tehdy ještě začínající režisér David Lynch si na ní pořádně vylámal zuby: Z ambiciózní produkce zbyly po mnoha tahanicích jen fragmenty a výsledkem bylo velmi bizarní, místy až směšné béčko, jehož kvality se nepodařilo dostatečně prodat. Nyní si tenhle tuhý písečný krajíc ukousl další výrazný filmař, který měl k dispozici o poznání více zdrojů – a na výsledku je to notně vidět. V pozitivním i negativním slova smyslu.

Denis Villeneuve už ve svých předchozích filmech Příchozí a Blade Runner 2049 ukázal, že se sci-fi témat rozhodně nezalekne – ba co víc, nebojí se tradiční motivy posouvat o značný kus dál. Přestože se nejednalo o vyložené divácké hity, které by lámaly rekordy v kinech a redefinovaly, jak vypadá moderní sci-fi blockbuster, příznivci náročnějších děl si přišli na své. Villeneuve ve vyprávění obvykle nikam nespěchá a kousek po kousku před divákem otevírá zákoutí svých rozsáhlých sci-fi světů. Duna v tomto ohledu není výjimkou.

Duna
Autor: Warner Bros. Duna

Kanadský filmař měl od začátku v plánu adaptovat slavný román Franka Herberta na ploše dvou celovečerních filmů. Ten první navzdory své dvouapůlhodinové stopáži především rozmisťuje figurky na šachovnici a nabízí předlouhou, leč nádherně vypadající expozici k přece jen atraktivnějšímu dění, na které si musíme ještě počkat – až podle kasovních a streamovacích výsledků prvního snímku se totiž rozhodne, zdali se pokračování skutečně natočí. Což je značně nejistá strategie vzhledem k tomu, jak specifický divácký zážitek aktuální film nabízí.

Rozhodně totiž nelze očekávat velkolepé sci-fi dobrodružství ve stylu Hvězdných válek. Už samotná knižní předloha je nesmírně komplexní, věnuje se politickým i ekologickým tématům, které jsou ve Villeneuvově pojetí ještě umocněny. V nádherných, opojných záběrech se seznamujeme s rodem Atreidů, jemuž galaktický imperátor svěřil patronaci nad pouštní planetou Arrakis. Na ní se nachází melanž (či prostě „koření“), nejhodnotnější substance ve známém vesmíru. Kdo má koření, má moc. O tu byl připraven rod Harkonnenů, krutých nepřátel čestných a slušňáckých Atreidů. Dalším subjektem je sesterstvo Bene Gesserit, jejíž členky ovládají techniky zapovězené naprosté většině lidí (a především mužům).

Duna
Autor: Warner Bros. Duna

Ve světě Duny sleduje každý své vlastní mocenské cíle a nic není tak, jak se na první pohled zdá. Villeneuvovi se společně se scenáristou Ericem Rothem však podařilo udržet nezbytné vysvětlování na funkčním minimu, film tedy není přehlcen zdlouhavými monology k zasvěcení diváka. O to více využívá dunivé (sic!), tepavé hudby z pera Hanse Zimmera, který oprášil své viscerálně působivé motivy známé z filmů Christophera Nolana. S výraznou hudbou jde ruku v ruce i množství poetických záběrů na písečnou krajinu a dopravní prostředky, kterými se ji lidé snaží podrobit. Těžba koření na Arrakisu je nevyhnutelně spojena s ničením přírody a likvidací domorodých fremenů – ekologické poselství nemůže být čitelnější.

V jádru příběhu se však stále nachází zrození hrdiny, předurčeného k mesiášským činům. Paul Atreides v podání charismatického Timothée Chalameta je nejdříve vykořeněn ze svého rodného světa a následně musí přijít o všechny životní jistoty, aby mohl naplnit svůj osud. Jakkoli to zní pateticky, Duně se daří osudové okamžiky prodávat důstojně – a to navzdory kulturně trochu neobvyklému faktu, že Paul většinu dobrodružství zažívá po boku své matky (tajemná Rebecca Ferguson), spojené se zmíněným sesterstvem.

Duna
Autor: Warner Bros. Duna

Této dvojici sekunduje i zbytek hvězdného obsazení, z něhož nikdo výrazněji nevyniká, naopak každý svým dílkem přispívá do funkčně seskládaného celku. Jména jako Oscar Isaac, Josh Brolin, Javier Bardem a Dave Bautista své role bez problémů zvládají, ještě více pak zaujme Zendaya jakožto fremenská dívka Chani, jejíž osud je s Paulem úzce spojen. Dokonce i Jason Momoa, známý jako Khal Drogo ze Hry o trůny a běžně (a oprávněně) považovaný za herce s velmi omezeným rejstříkem, zde v úloze bojovníka Duncana našel polohu, jež pro něj dává smysl. Snad jen Stellan Skarsgård jako Vladimir Harkonnen, obézní levitující záporák, vyvolá nepřiléhavý úsměv – což však platilo pro Lynchovu a koneckonců i Herbertovu verzi.

Villeneuvova Duna je tak krásná a velkolepá, až se k ní bude leckomu těžko hledat cesta. Může působit odtažitě jako vycizelovaná expozice v galerii – v tomtéž duchu také staví opulentní obrazy nad tradiční vyprávění příběhu. Zhruba polovinu stopáže zabere představení postav a jejich vztahů, až poté se může něco začít dít. Celý snímek je tedy spíš než souvislým příběhem specifickou estetickou zkušeností, vyžadující od diváka jiná očekávání a jiné vnitřní nastavení než klasická sci-fi vyprávění. Doufejme, že druhý díl skutečně vznikne, protože bez něj by se jednalo o nejdražší a nejrozmáchlejší intro v dějinách.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama